Zahradní slavnost 2 (1963)

Copak i třeba taková láska není setsakramentsky potřebná věc – když se za to umí chytnout?

Druhá ukázka z legendární Zahradní slavnosti ukazuje, jak to dopadne, když člověka ovládne systém, který sám vytvořil. Čtou Jana PLODKOVÁ, Jan HÁJEK a Jakub ŽÁČEK.

---

O divadelní hře

První vlastní inscenovaná hra Václava Havla z roku 1963. Uvedlo ji Divadlo Na zábradlí v režii Otomara Krejči. Hra, která je pokládaná za originální českou variantu absurdního divadla a také za jednu z nejlepších Havlových her, se dočkala obrovského ohlasu a Havel se rázem stal přední postavou české kulturní scény. V té době mu bylo pouhých 27 let.

Zahradní slavnost ve výuce

• Zahradní slavnost neztratila nic ze své aktuálnosti, otázka individuality a jejího fungování v rámci systému je nadčasová a stejně tak i dnes funguje téma kariéry a boje o pozice. 
• Vybrané ukázky z dramatu Zahradní slavnost umožňují pedagogovi ukázat studentům rysy absurdního dramatu a zároveň otevřít řadu zajímavých otázek, které se týkají dnešních mladých lidí a jejich pohledu na svět.
• Druhá videoukázka přivádí diváky mezi úředníky (tajemníky) Likvidačního úřadu, kam Pludkovi vyšlou svého syna Huga.
• V úřednických scénách autor karikuje odosobněný byrokratický systém podniků a úřadů, v nichž je osobnost zaměstnanců a jejich kreativita potlačovaná. 
• Znaky absurdního dramatu jsou z ukázky zřejmé: rozvíjí se v ní několik komických prvků pramenících z jazykové hry s nesprávnou syntaxí a stylistikou, autor používá nesmyslná přirovnání, absurdita je ještě zřetelnější než v první ukázce.