Václav Havel – disident / 1969–1989
- 1969–70
Po srpnové okupaci varuje před rezignací společnosti. Na podzim se zapojuje do stávek studentů, věcně pojmenovává, analyzuje a odsuzuje poměry, nezadržitelně směřující k další totalitě. Postupně vylučován – stejně jako stovky dalších autorů a tvůrců – z oficiální kultury. Stává se zakázaným spisovatelem. V lednu 1969 se zapojuje do polemiky „Český úděl“, kterou rozvířil Milan Kundera. Diskuze o významu pražského jara a chování společnosti po sovětské okupaci probíhala v 1968–1970 na stránkách kulturních časopisů. Za účast na prohlášení Deset bodů, které odmítalo politiku tzv. normalizace, vyslýchán a obviněn z přípravy trestného činu podvracení republiky, trestní řízení odloženo. Začíná éra disentu.
- 1970–89
Pobývá střídavě v Praze a na chalupě Hrádeček u Trutnova, kde několik let těžce prožívá autorskou krizi a odloučení od kulturního světa. V Československu jsou jeho díla VH zakázaná, žije z honorářů za vydávání knih a uvádění her ve světě. (více než 300 premiér), eseje jsou překládány a publikovány v prestižním zahraničním tisku. VH je mezinárodně respektovaných spisovatelem, Hrádeček se stává jedním z center nezávislé české kultury a boje za občanská práva.
- 11. prosince 1970
Umírá matka Božena Havlová.
- 1974–75
Pracuje v trutnovském pivovaru jako pomocný dělník. Reflexí této zkušenosti je hra Audience (1975), v níž se poprvé objeví postava nesmělého disidenta Ferdinanda Vaňka. Další „vaňkovky“, hry s tímto „nehrdinským hrdinou“, bude psát nejen VH sám, ale i jeho přátelé z disentu.
- 8. dubna 1975
Píše Otevřený dopis nejvyššímu představiteli čs. komunistů Dr. Gustávu Husákovi, kritickou analýzu „normalizace“, jež ve skutečnosti znamená demoralizaci a ztrátu lidské identity.
- listopad-prosinec 1975
Zakládá samizdatovou Edici Expedice, která šíří ve strojopisných kopiích texty zakázaných autorů. Jediný pokus o domácí uvedení hry VH: Premiéra Žebrácké opery (inspirované hrou Johna Gaye), ironického podobenství o „soužití“ kriminálního podsvětí se světem mocenských složek, uvede amatérské Divadlo na tahu (režie Andrej Krob) v Horních Počernicích. Následují vyhazovy z práce a stíhání účastníků i pouhých diváků: Událost symbolického významu pro vytvoření komunity českého disentu.
- 1976
Prostřednictvím někdejšího kolegy z časopisu Tvář Jiřího Němce se sbližuje s hudebním a kulturním undergroundem, především s jeho vůdčí postavou Ivanem Martinem Jirousem (nar. 1944). Když je proti hudební skupině Plastic People of the Universe zaveden trestní proces, VH organizuje protesty na podporu obviněných. V srpnu se připojuje k dopisu sedmi českých spisovatelů a filosofů německému spisovateli Heinrichu Böllovi v této věci. Kolem soudního procesu vzniká společenství, tvořící základ budoucí Charty 77.
- 9. října 1976
Ve vídeňském Burgtheateru měly premiéru jednoaktovky Audience a Vernisáž. Díky řediteli divadla Achimu Benningovi začalo desetiletí, v němž byly postupně uvedeny téměř všechny Havlovy hry, některé ve světové premiéře.
- 6. ledna 1977
Zveřejněna Charta 77, manifest hnutí za dodržování lidských práv v Československu. V Chartě se spojí několik stovek aktivistů z různých názorových proudů – demokratického, křesťanského, reformně komunistického i undergroundového. VH je spoluautorem textu a jedním ze tří prvních mluvčích Charty. Je zatčen a vězněn ve vyšetřovací vazbě od ledna do května. V říjnu je podmínečně odsouzen za „poškozování zájmů republiky v cizině“. Další z mluvčích, filosof Jan Patočka (nar. 1907), s nímž se VH velice sblížil, umírá na následky vyčerpání po policejních výsleších.
- 1. října 1977
Na Hrádečku u Trutnova probíhá III. festival druhé hudební kultury. Přestože byla přehlídka vesměs zakázaných undergroundových hudebníků na neoficiálním pódiu trestná, sešly se na Hrádečku dvě stovky lidí.
- 27. dubna 1978
Společně s dalšími signatáři Charty 77 zakládá Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), jehož úkolem je sledovat a zveřejňovat případy lidí, pronásledovaných v rozporu s tehdejšími čs. zákony.
- srpen 1978
Účastní se první schůzky představitelů polského Výboru společenské sebeobrany (KOR) a Charty 77 na československo-polských hranicích. V září na druhé schůzce spolupodepisuje Společný dopis obráncům lidských práv ve východní Evropě signovaný 21 účastníky schůzky. Třetí schůzku plánovanou na říjen maří československá a polská policie.
- říjen 1978
Píše svůj neznámější esej Moc bezmocných, analýzu situace a možností politického disentu, text o vystoupení ze „života ve lži“ a pokusu o „život v pravdě“.
- 1978–79
VH v šestiměsíčním domácím vězení. Od prosince 1978 hlídkuje státní bezpečnost na schodišti pražského bytu a staví zvláštní strážní domek naproti Hrádečku, přezdívaný Lunochod. V květnu 1979 byl VH s dalšími jedenácti členy VONS zatčen.
- 1979–83
Vězení. Dostává nabídku k ročnímu pobytu v New Yorku, jinými slovy nabídku k emigraci. VH odmítá a vzdává se tak možnosti vyhnout se vězení, nebudou-li propuštěni ostatní političtí vězni. Z vězení píše dopisy manželce, které promění v cyklus filosofických esejí o etice a odpovědnosti a o vztahu k bohu. Jeho přátelé z nich sestaví knihu Dopisy Olze, která bude přijata coby hlavní myslitelské dílo VH a brzy přeložena do řady světových jazyků.
- 22. července 1979
Umírá otec Václav M. Havel.
- říjen 1979
Proces se členy VONSu. VH odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky, k podobným trestům odsouzeni aktivisté VONSu Petr Uhl, Jiří Dienstbier, Otta Bednářová, Václav Benda, Dana Němcová a další.
- 1980 a dál
Rozvíjí se zahraniční podpora VH, především v uměleckých kruzích. Různá divadla i televize uvádějí jevištní rekonstrukci soudního procesu. V létě 1982 se na divadelním festivalu v Avignonu inscenuje Noc za Václava Havla, soubor vídeňského Burgtheatru organizuje petici na jeho podporu, za propuštění se přimlouvají i někteří západní politici. Je oceněn čestnými doktoráty univerzity v Torontu a v Toulouse-Le Mirail
- 1983
Přerušen výkon trestu ze zdravotních důvodů. Po onemocnění těžkým zápalem zápasí o život – mj. i díky široké mezinárodní solidaritě je propuštěn do domácího ošetřování.
- 1984
Vzniká hra Largo desolato, příběh disidenta, intelektuálního i mravního vůdce národa, který z posledních sil bojuje o svou identitu.
- 1984–1989
V exilu vycházejí soubory esejů a článků O lidskou identitu a Do různých stran (editor Vilém Prečan). VH poskytuje řadu interview prestižním západním deníkům a časopisům, veřejně se zastává nespravedlivě stíhaných a stará se o jejich finanční podporu, pokračuje v psaní her a ve vydávání Edice Expedice, je členem redakční rady Lidových novin a spoluzakládá časopis O divadle. Zatímco doma je sledován, zadržován a šikanován, ve světě je oceněn Erasmovou cenou a Mírovou cenou německých knihkupců. Doma i v zahraničí se upevňuje stále více jeho role coby neoficiální ústřední autority českého disentu.
- 16. srpna 1984
Domovní prohlídka na Hrádečku, při níž policie zabavuje velké množství knih, časopisů, magnetofonových pásků, fotografií, osobní korespondence a jiné dokumentace. Předmětem policejní šikany je i v následujících letech.
- 1985
Vzniká hra Pokoušení, ironická variace na mýtus o Faustovi, zasazená do aktuálních kulis. I zde jde o smlouvu s ďáblem a souboj s vlastním svědomím, který hrdina nakonec prohrává.
- červen 1986
Dokončuje knihu Dálkový výslech, autobiografický rozhovor s novinářem Karlem Hvížďalou, pokus o shrnutí svého života v padesáti letech.
- 1988
Díky přátelům proběhlo na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou první veřejné vystoupení VH po devatenácti letech. Poté 10. prosince projev na první (a jediné) povolené nezávislé manifestaci k Mezinárodnímu dni lidských práv na Škroupově náměstí v Praze. Během celého roku se účastní v rámci Charty 77 schůzek se zahraničními politiky a diplomaty (mimo jiné s francouzským prezidentem François Mitterrandem).
- 1989
V průběhu týdne protestů na Václavském náměstí k výročí sebeupálení Jana Palacha (tzv. Palachův týden) je zadržen a odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně. Na jeho podporu vzniká petice, k níž se připojují i mnozí umělci, působící v „oficiální“ kultuře. Prolamuje se tak hranice mezi oficiální a alternativní kulturou. Vzniká rovněž kampaň na podporu udělení Nobelovy ceny míru. V květnu je VH podmínečně propuštěn z výkonu trestu. Ihned po propuštění VH spoluiniciuje petici za demokratizaci československé společnosti Několik vět, kterou podepíše několik desítek tisíc lidí. V říjnu je ještě jednou zatčen – tentokrát již jen na několik dní. Režim se zjevně hroutí.
